Mohou antidepresiva pomoci? Určitě ano, mohou, ale je to velmi omezené. Je potřeba být obezřetný. V mém případě – v případě mé deprese, mi antidepresiva pomohli pouze tím, že mě byly schopné zastavit v myšlení (ve smyčce destruktivního analyzování) a umožnit mi vyspat se. Chci vám pomoci najít v systému možnosti – neplýtvat energií a penězi na něco, co není z mého pohledu potřeba. Vy tu energii nemáte – proto vám ji chci ušetřit. Proto pracuji na krátké sérii, která je zaměřená na vás, na ty, kteří právě prožívají depresi. Možná budete schopni pochopit, proč máte depresi, zda se máte spoléhat jen na antidepresiva, nebo nikoliv, a kde hledat pomoc. A také jak s tím vším bojovat a jak se z toho vymanit a nakonec být ještě silnější, než kdykoliv předtím.
Náš nabubřelý systém je hodně zaměřený na teorii a málo na praxi. To je můj názor. Nemyslím si, že je to úmyslně. Nabubřelý v tom smyslu, že poskytuje mnoho činností, které jsou málo funkční, málo mezi sebou jednotlivé objekty/buňky/doktoři spolupracují nebo jsou úplně nefunkční. Měl by to vzít někdo komplexně do rukou a překopat jej. Náš systém nepomáhá těm potřebným – těm, co jsou v depresi. Jste zranění/zranitelní, bez energie, se sníženou schopností se rozhodovat, přitom systém nenabízí žádné možnosti, kde se snadno a rychle dozvíte, co s tím. Přitom by stačil jednoduchý manuál nebo zjednodušené webové stránky, které by narovinu říkali, co můžete dělat a co nemá smysl. Tento manuál, který by byl třeba na jedné A4. A měli by jej rozdávat všechny úrovně našeho zdravotnictví – obvodový lékaři, psychologoví, psychiatři, kliničtí psychologové, psychiatrické ambulance, psychoterapeuti. Na A4 by byl třeba odkaz/QR kód s podrobnostmi na webu. Ale nic takové tu není. A tak vám to píši. Z vlastní zkušenosti doporučuji to, co si myslím, že by vám mohlo pomoci. Nemusí to být pomoc pro všechny, to bych si nedovolit nikdy tvrdit. Ale je to lepší, než nic. Tak to zkuste. Chci vám v této tíživé situaci pomoci, to je jediný můj motiv.
Toto je 2. článek zabývající se depresí. V úvodním článku jsem se zabýval obecně tím – Jak na depresi? A od koho (ne)můžete očekávat pomoc? Nyní se chci zabývat tím, zda mají antidepresiva smysl, co od nich můžete očekávat a zda se na ně máte na 100 % spoléhat.
Mohou antidepresiva pomoci? | Nefunkční systém pomoci s depresí v ČR | Článek č. 2
Pokud se mě ptáte, zda mi antidepresiva (prášky) pomohly s depresí jako takovou (celkově) – moje odpověď zní, nikoliv. Antidepresiva mi s depresí nepomohly. A nevěřím tomu, že někomu mohou pomoci s depresí tak, že se rozhodne deprese odejít jen kvůli tomu, že nasadíte pilulky a budete je brát x-let. Je nutné dodat – myslím si, že s depresí nepomohou nikomu, co se duševna týče. Deprese má nějaké příčiny, které ji vyvolají. Pokud máte klasickou depresi, mohou vám pilulky pomoci se konečně vyspat. Zastavit vás. Ale to je jen část toho, co je potřeba udělat, abyste se vrátili zpátky, vyřešili si některé věci, které je potřeba vyřešit a stát se tak silnějšími. Depresi zaženete pryč jen díky tomu, že sami se sebou něco uděláte, že se posunete z místa. Váš stav poukazuje na to, že vaše tělo a především vaše duše byla delší dobu v nekomfortní zóně. Dělali jste něco, co jste dělat nechtěli. A s tím vám prášky nepomohou. Ale krok po kroku.
Mohou antidepresiva pomoci?
Zastaví vás a můžete se vyspat, ale depresi musíte vyřešit jinak
Otázka, zda mohou antidepresiva pomoci s vaší depresí – je velmi důležitá. Je správně, že jste si ji položili – pokud vás to napadlo. A pokud ne, nevadí. Máte teď dost starostí sami se sebou. Na tuto otázku vám chci odpovědět. Proto se vracím k tématu – pilulky. Ano, bral jsem také pilulky – antidepresiva. Je tu ale důležité ALE. Byl jsem velmi zesláblý, nespal jsem několik dní v kuse. Antidepresiva mi pomohly pouze s tím, abych se dokázal po x-měsících vyspat. Tam vidím jejich jedinou možnou pomoc v mém případě (a potenciálně ve většině případech dalších vyskytujících se depresí – vyjma některých, kde nic jiného nezbývá). Utlumí vás a vypnou. Mohl jsem tak nabrat fyzickou sílu. Ve chvíli, kdy jsem začal spát a nabral energii, věděl jsem, že je musím přestat brát. Moje psychoterapeutka mi řekla na začátku, že mi doporučuje, abych pilulky vůbec nebral, protože pak ztratím schopnosti mít čistý úsudek, emoce, chápat, co se se mnou děje – prostě mít čistou hlavu, atp. A měla pravdu. Je zde důležité dodat, že k tomu, abyste se vyhnuli antidepresivům na to musíte mít sílu a také je potřeba najít psychoterapeuta, který se vám bude moci věnovat a pomoci vám překlenout tu nejtěžší počáteční chvíli – ten náraz, který vám deprese způsobí.
Měl jsem velmi šikovnou psychoterapeutku, dle mého skutečný odborník na svém místě. To, že nemám brát antidepresiva, mi řekla ale až poté, co jsem je začal brát. Prostě se to v důsledku rychlého sledu události a velmi nefunčkním zdravotním aparátu v této oblasti nestihlo. Potřeboval jsem svůj stav rychle vyřešit a nikdo, ale nikdo tu nebyl, kdo by mi byl schopen v tu chvíli, kdy jsem to nejvíce potřeboval, pomoci. Tak jsem viděl už jen jednu možnost – začít brát antidepresiva.
Pro někoho jsou antidepresiva jedinou možností
Je mi jasné, že v některých případech, jsou antidepresiva jedinou možností. To mohou posoudit opravdu jen odborníci. Píši zde o těch, kteří jsou v depresi (jako jsem byl já). O depresích, které byly způsobené tím, co člověk zažívá, nebo tím, že jste nebyli dostatečně silní na to, abyste některé špatné zlozvyky/nefunkční nastavení ze svého života nedělali/odstranili. Člověk si může sám sobě soustavně a nevědomky ubližovat. Dělat věci, které nechcete dělat. Přiznávám se, že jsem si mnoho problémů způsoboval sám. Zdá se mi, že o tom se moc nemluví. Ale je potřeba o tom mluvit. Někdy si neseme chybné vzorce chování z výchovy, nebo si je sami časem vytvoříme. Tento binec je dobré s někým vyčistit – sejít se dříve, než deprese vypukne. To je tak jednoduché, ale člověk to nechce udělat, dokud to není za hranou – vím. Když to uděláte včas, ušetříte si spousty problémů. Je to jako když máte doma nepořádek a pozvete si uklízečku, která vám pomůže to dát dohromady. S dobrou psychoterapeutkou/psychoterapeutem můžete zjistit, co si způsobujete nebo co děláte a přitom nechcete dělat. Můžete jednoduše přestat a postupně si udělat pořádek ve své hlavě, ve svém životě.
Depresi je nutné řešit zejména uvnitř sebe s pomocí i sám (je to dřina, ale stojí to zato)
Je potřeba o tom diskutovat a připomínat. Jakmile si člověk je ochoten přiznat, že jeho nastavení nebylo správné, postaví se svým strašákům čelem, změní se v některých chybných vzorcích chování – je vše možné. Když budeš chtít. K tomu není zapotřebí prášků. Pro ty, kteří mají ještě možnost se s depresí poprat, projít příčiny, odstranit je a nebo omezit, posunout se dál a žít život podle svého – nikoliv podle někoho jiného, přizpůsobovat se. V těchto případech není nutné vytvářet závislosti na uklidňujících preparátech, které vám budou především zamlžovat úsudek. Pro mne to bylo spíše utíkáním před problémy. A jedním z hlavních úkolů zdravotnictví by mělo být tomu předcházet, nikoliv naopak. Udělat diagnózu a bez mrknutí oka předepsat horu pilulek někomu, kdo to ani nepotřebuje.
Když vás lékař neposlouchá
Také se říká, hlavně psychiatrové vám říkají, že není možné vysazovat léky bez lékaře. Jdu po tenkém ledě – ale troufám si tvrdit, že s tím nesouhlasím. Kdybych to nechal čistě na radách svého psychiatra, který mi předepisoval léky, a direktivně mi říkal, co mám a musím dělat – jsem si jist, že bych s léky byl ještě hodně dlouho. Přitom jsem věděl, že to nepotřebuji. Celé by se to prodloužilo a kdo ví, co všechno by se stalo, a nebo jak velké důsledky by to na mě mělo. Když jste v zajetí léků, andidepresiv, nemáte čistou mysl a nemůžete se věnovat svým kostlivcům.
Ne každý na to má náturu, to je nutné si uvědomit. Ale rozhodnutí je vaše včetně odpovědnosti za ně. S tím je potřeba počítat. Ne každý se umí analyzovat a podívat se na sebe do zrcadla. Být k sobě upřímný a objektivní. Říct si, toto už dělat nebudu, protože mi to ubližuje, toto dělat budu, protože mi to pomáhá nebo dělá radost a skutečně tomu i v budoucnu naslouchat, zařídit se podle toho. Upravit své zvyky a chování, abyste se sebou mohli dál žít a byli spokojeni.
Přišel jsem na to, že pilulky neřeší moje problémy. Tak jsem je začal vypínat. A naopak jsem cítil velmi intenzivně, že řešit své nahromaděné problémy, postavit se svým strachům, změnit své vzorce chování, postupně, krok za krokem, je osvobozující. Ano, neustále mi se mi ty moje staré vzorce chování vracely zpátky a já s nimi musel bojovat opakovaně (někdy i teď po x-letech), ale dá se to změnit a posunout se. Některé věci se již nevrací a vy lepší postupy prostě zapíšete do své hlavy. S mnoha nesmyslama prostě přestanete bojovat, přestanete se pořád analyzovat i to, co si o tom myslí ostatní. Začnete vnímat více sami sebe a své potřeby. A to je vaším cílem. Běžte si postupně zatím, buďte trpělivý.
Vlastní zkušenost a vlastní odpovědnost
Je to moje vlastní zkušenost. Po tom, co mi vše předepsali, a já bych měl dodržovat, co mi řekli, bych byl úplně nepoužitelnej a neschopnej se vyléčit. Některé pilule jsem vůbec nebral. A některé jsem prostě začal postupně, jakmile jsem nabral sílu, vysazovat. Bylo to v tajnosti, protože jsem věděl, že by mi to u psychiatra neprošlo. Psychiatr mě neposlouchal, i když jsem mu říkal, že to potřebuji utlumit. S antidepresivy bych toho, o čem tu píši, nebyl schopný. To ale mého psychiatra nezajímalo. Ten mě chtěl jen utlumit. Splnit nějaké postupy podle diagnózy, kterou usoudil, že je šitá na moji míru.
Soustředil jsem se na sebe a na své problémy a analyzoval se a rozhodoval se, co je nutné jednou pro vždy vyřešit. Jak se začít mít rád, atd. Připomínám, že rozhodně nikoho nenavádím, aby přestal brát antidepresiva. Je nutné vždy posoudit svůj zdravotní a psychický stav. Každé rozhodnutí je na vás – je to vaše odpovědnost. Snažím se vám jen otevřít oči v případě, kdy jste na tom podobně jako já. Nedává mi smysl jen slepě věřit za každou cenu doktorům ve chvíli, kdy vám nenaslouchá a nezajímá jej, co s vámi skutečně je. Pokud je celá amamnéza založená pouze na vyplnění nějakého dotazníku – je to celé nesmyslné.
Věřte svojí intuici
Pokud cítíte, že se z toho můžete vymanit, a že na to máte dost sil, snažte se o tom přesvědčit svého lékaře, a pokud vás i nadále neposlouchá, tak se to pokuste postupně udělat sami. Já to řekl své ženě, upozornil jsem ji na to. Také to nechtěla slyšet, ale respektovala to. Řekl jsem jí, že kdyby se můj stav nějak rapidně zhoršil, ať mi pomůže mě stabilizovat. Nebylo to potřeba. Já byl pak schopný čelit tomu, co mě ve skutečnosti trápilo. Povídat si o mých problémech a příčinách s psychoterapeutkou a posouvat se pomalými kroky dál. Vrátit se zpět do normálního stavu.
Četl jsem knihy, analyzoval se, přemýšlel jsem, co jsem dělal špatně, co mi způsobovalo nespokojenost se sama sebou, co bych měl dělat jinak, abych byl spokojený, co mě naplňuje, co dělám rád. Atd. Ale je to vždy vaše rozhodnutí a vy si za něj nesete svoji odpovědnost. Jedině vy víte, co potřebujete a kdy je potřeba se posunout.
Nefunkční systém pomoci s depresí v ČR
Ano, dle mého názoru v českém systému v tuto chvíli neexistuje žádný dobrý funkční postup. Nikdo vám pořádně nepomůže. Nikdo vás neodkáže na někoho, kdo vás správně nasměruje. Ať už váš obvodní lékař, psycholog, klinický psycholog, psychiatr, psychiatrická ambulance, linka bezpečí. Ani jedna z variant nezafungovala v mém případě (2022-2023). Myslím si, že se od té doby nic velkého nestalo. I když již uplynulo x-let. Všechny rady, které se mi dostaly byly duté a nic mi nepřinesly a nebo jen velmi málo.
Pomocná ruka neexistuje
Všichni ti lékaři nemají žádný funkční postup – žádný manuál s pomocí (třeba jen A4), kde by bylo jednoduše napsáno, co máte dělat v případě deprese. Myslím si, že malý manuál by s tím mohl aspoň trochu pomoci. Přitom je to tak častý problém. Nechápal jsem to a nechápu to doteď. Celé si to představuji jako smutný paradox – nafouklou bublinu. Je tu velká skupina lidí, kde se každý na něco specializuje, co se týče psychických problémů. Přitom vůbec nikoho nezajímá, zda celý ten léčebný proces funguje nebo nefunguje. Komplexně ten systém prostě není funkční.
Mnoho lidí v tomto oboru, co se starají o lidi s depresí, jsou jen kolečkem v procesu – přitom bez efektu. 99% z nich bohužel nestáli za nic – mluvím o těch, které jsem potkal a nebylo jich málo. A to nemluvím o tom, jak si tuto službu nechají zaplatit. Přitom hodnota jejich pomoci/podpory je velmi lichá, slabá. Ano, není to jednoduchá profese – proti tomu nic, ale má ji dělat někdo, kdo na to má buňky a ne kdokoliv, kdo jde kolem. Dost to zjednodušuji – ale s tím jsem se setkal a je to můj názor. Je to smutné, ale je to tak. Představte si, že máte depresi a jdete k někomu, kdo mluví o teorii, která vám nepomůže – to je moje zkušenost s psychology. Pak jdete k dalšímu psychologovi a vy zjistíte, že je to to samé. Opět jen teorie a žádná pomoc. Teorie, která se nedá aplikovat na život. Vy jste nerozhodní, unavení, v depresi a hledáte dalšího psychologa, který má narváno, vy čekáte, než se k němu dostanete a když u něj sedíte, říkáte si, proč má narváno? Z jakého důvodu. Vždyť je to zase jen teorie. To tam lidi chodí jen kvůli tomu, že má napsáno na dveřích „psycholog“? Bohužel, taková je moje zkušenost. Smutná.
Teorie, věda, definice | Duše nikoho nezajímá a příčiny špatného stavu už vůbec ne
To není žádná devastující kritika. Nechci tím znevažovat jejich práci. Určitě také existují odborníci, kteří mají přesah do praxe. Ale já na žádného psychologa, který by mi byl aspoň trochu schopen pomoci, nenarazil. Vše bylo jen v rovině, buď příliš teoretické, nebo se příliš řídili jakýmsi protokolem (příliš vědecký přístup), který se ale rozhodně nezabýval vámi jako osobou a co se vám stalo po duševní stránce. Spíše mi to připadá, že chyba je v systému. Někdo učí psychology teorii, ale ta je lichá, když není schopná pomoci pacientovi. Říkal pacientovi, jak by se měl cítit, to mu nepomůže. Pomoci mu příjít na to, jak docílit toho, aby se cítit lépe, to je to, co by měl umět. Hledat řešení, přijít na problémy, nabrat sílu fyzickou i psychickou, aby byl schopen se těm problémům postavit – to by psychology měl někdo učit.
Jen vás definovali a vůbec nešlo o léčení.
Moje zkušenost s léčením
Z celého aparátu, kdy jsem potkal psychology, klinické psychology, psychiatry, byl jsem na psychiatrické ambulanci – z toho všeho jsem vyvodil toto: Šlo jen o definici typu deprese, automatické předepsání léků dle tabulek, teoretické blábolení o tom, co by se mělo dělat – ale žádné konkrétní kroky a už vůbec ne, hledání příčiny všech problémů, které to mohli způsobovat. Z mé strany se nejedná o žádné přehánění. To, co zde píši, je současná smutná realita.
Teoretické bláboly a dutá slova
Něco najdete na netu. Často se jedná jen o samé teoretické „bláboly“. Nikdo vám neřekne, kdo vám pomůže s čím. Narovinu a bez obalu. Proto se o to snažím. Protože jsem si tím celým procesem prošel a mám schopnosti sebereflexe, dobré analýzy, zjednodušování a schopnost se z toho vylízat a také trochu štěstí, že jsem narazil na někoho, kdo mi na začátku pomohl. Myslím si, že moje závěry nejsou daleko od pravdy. Samozřejmě, že mohou existovat drobné nuance a možná o některých možnostech nevím. Možná jsou lokální rozdíly ve zdravotním systému zabývající se depresí. Ale faktem zůstává to, že když jsem se dostal na dno, využil jsem všech veřejně dostupných možností, které se nabízejí – ani jedna nestála za řeč. Teprve až náhoda mi pomohla.
V dalším článku (č. 3)
V dalším článku se budu zabývat – Definicí pojmů při depresi – Kdo je psycholog, klinický psycholog, psychiatr, psychologická ambulance, psychoterapeut > Sám jsem s těmito pojmy měl velký problém. Jak jsem byl slabý, bylo těžké si najít dostupné informace a vyznat se v tom. Často jsem šel za psychologem a nevěděl jsem, co je za obor a jak mi může pomoci – co je jeho náplní práce. Neměl jsem představu, k čemu je psychiatr a co je jeho hlavní náplň. Měl jsem naplánováno několik návštěv a vůbec jsem netušil, co mě čeká.
Proto jsem vytvořil tento 3. článek, který vám velmi jednoduše může pomoci se v těchto pojmech vyznat.
Upozornění
Celý článek, každá jeho pasáž, každé slovo je založený na mém názoru, mojí vlastní zkušenosti. Nikomu své názory nevnucuji. Je to jakási výpověď o tom, co jsem prožil a jakou mám vlastní zkušenost s depresí. Je na každém, aby posoudil, zda si z těchto řádků má něco vzít a nebo ne. Ano, je to bez obalu a bez kudrlinek. Mým cílem je zejména pomoci – dát malý vhled, který jsem sám v době, kdy jsem byl slabý, potřeboval. Bohužel jsem nic podobného nenašel a nikdo mi také daný vhled neposkytl. Nic, co je psaného, není vždy pro každého z vás 100% a nelze to aplikovat paušálně pro všechny kraje nebo plošně pro všechny, co ve zdravotnictví pracují – na všechny psychology, psychiatry, ambulance, atd. Každý nechť posoudí dané řádky, zda jsou aktuální, zda se vztahují na tebe nebo nikoliv. Situace se mění ze dne na den. Doufám, že se situace již změnila a že je lepší. Třeba je má zkušenost jen jedna z mála a nebo by mohla vyvolat diskuzi, třeba by se mohlo něco změnit. Přeji všem brzké uzdravení a mnoho sil, pokud na vás deprese právě přistála. Vyhledejte odborníka – nenechte se odbít. Buďte v pohybu, jezte, pijte, najděte sami sebe, učte se mít rádi, dělejte, co máte rádi, dělejte, co chcete vy a ne, co chtějí ostatní. Uvědomte si, že pokud jste spokojeni vy – má to tu největší hodnotu. Když je spokojen někdo kolem vás – není to nikdy tak hodnotné. Věřte tomu, že to brzy pomine. Buďte trpěliví! Buďte stateční a držte se! Za rok to bude vše minulost a vy začnete rozkvétat, posílíte a mnoho věci budete mít vyřešené.
Dejte vědět, sdílejte | Můžete tím pomoci ostatním
Napište svoji zkušenost. Kdyby tento článek měl pomoci jen jednomu člověku, budu z toho mít radost a může to být motivace k tomu, abych psal další články o depresi.
Další články z kategorie Hlava | Psychologie:
Jak na depresi? | Od koho (ne)můžete očekávat pomoc? | Článek č. 1
Sny | Jak se zbavit noční můry? | Sen je klíčem | Dobrý spánek | Zdraví
Výchova dětí metodou vysvětlování | Výchova dítěte 3.díl
Řešení nejen pro český sport | Psychologie jako základní kámen | Sport
Tenisová taktika "zlomení" | Jak nejlépe zlomit soupeře? | Petra Kvitová je ztělesnění této dokonalé taktiky
