článek Výchova dětí metodou vysvětlování
Jedním z velmi úspěšných způsobů výchovy, jak dítě přesvědčit, aby dělalo věci jinak (správně), nebo aby přestalo něco dělat (když dělá něco špatně), je vysvětlování. Ano, přesně tak. Je mi jasné, že spousty rodičů teď polil studený pot, a myslí si, že jsem se buď zbláznil, a nebo jsem jeden z dalších blábolistů či psychointelektuálů. Ne. Nejsem. Nepíši zde o něčem, co jsem se někde dočetl. Prostřednictvím mnoha pozorování a experimentování všech možných metod výchovy svého dítěte, jsem si našel a potvrdil skutečně účinnou metodu výchovy použitelnou plošně.*
Výchova dětí metodou vysvětlování aneb jiný pohled a zbavení se přežitků
Chce to ale od rodičů více práce, času, trpělivosti a zbavení se především svých zlozvyků. Není to tedy jen o dětech, ale i o tvrdé práci rodičů na sobě samých. Má to jedno velké pozitivum – tato investice se Vám vrátí v podobě dítěte bez bloků, bez strachu být samo sebou, se zdravou dávkou sebevědomí, s neporušenými vazbami na své rodiče, atd. A k tomu jeden bonus v podobě velkého posunu na straně rodičů. Je to jen na Vás na rodičích, zda se vydáte složitější cestou, ale s jasnou vidinou úspěchu.
Těžší ale smysluplná cesta s jistým výsledkem
O to se vlastně snaží každý dobrý rodič. Když dítě neposlouchá, snaží se vyzkoušet všechno, aby dítě změnilo názor. Někdy rodiče byli vychováni vhodnými metodami a někdy naopak. Ve většině případů je to ta horší varianta. To mě přimělo o tom napsat. Chci Vás motivovat ke změně. Vysvětlování je těžší cesta, ale stojí zato. Časem se Vám to vrátí, jen musíte být trpěliví. Pokud jste začali hned, je to o to snazší. Pokud jste začali výchovu se starými zvyky (zlozvyky rodičů), a nyní se budete pokoušet to změnit na výchovu dětí metodou vysvětlování + odměňování (2.díl), bude to o to složitější. Ale opět podotýkám, bude to stát za to a 100x se Vám to vrátí zpátky.
Výhody a nevýhody
Vaše vysvětlování, proč to dítě nemá dělat, a co mu to přinese či co mu to vezme, není okamžitě dítětem vyslyšeno. Pár týdnů nebude chápat, co po něm chcete. Musíte se snažit vysvětlovat na úrovni dítěte. Mluvte k němu v jeho řeči. Vysvětlete mu, co to jemu přinese, nebo co mu to vezme, jaké nebezpečí ho čeká, když v tom bude dál pokračovat. Neříkejte mu: „To musíš udělat proto, že to chci já.“ To je nesmysl – nemá to žádný efekt. Nemluvte jako dospělý s dítětem. To hodně pomůže. Počítejte s tím, že výsledky přijdou časem. Po pár měsících dítě pochopí, že to, co mu říkáte, je pravda. Vytvoříte si s ním vzájemnou důvěru.
Buďte k němu upřímní a když něco řeknete, musí to tak být. Nelžete, nepřehánějte. Po pár měsících bude dítě zvyklé na vysvětlování. Pochopení bude ze strany dítěte přicházet rychleji. Navíc veškeré pozitivně laděné návyky budou vytvořené na vzájemné důvěře a motivaci – nikoliv pod „výhrůžkou bolestí“. Opět Vám k tomu dám jeden příklad ze života, který nám pomůže k pochopení mého pohledu.
Příklad vysvětlování vs. vyhrůžka bolestí
Dcera, když byla menší, neustále měla potřebu zkoumat své okolí a tahat za elektrické kabely, kytky, strkat ručičku do elektrické zásuvky. Jsou rodiče, které to dítě odnaučí okamžitě, protože předchozí metody, které vyzkoušeli, jim nefungovali. Tak se rozhodnou, v tomto případě pro bezpečnost svého dítěte, plesknout jej přes ruku + následnými výhrůžkami bolestí, což by mělo pomoci při opakování situace. Tato metoda je velmi rychlá a operativně účinná – na první pohled. My jsme zjistili, že tato metoda funguje někdy a rozhodně ne dlouhodobě. Po určité chvíli praktikování této metody dítě částečně otupí a není již nadále motivováno uposlechnout. Přestane se bát. V tu chvíli jedinou možností, jak donutit svého potomka k uposlechnutí, je vystupňování trestu či výhrůžek vč. jejich kombinace.
Navíc uvědomte si, co se stane, když chvíli se svým dítětem nebudete. Najednou dítě nebude mít strach z toho, že jej přistihnete. Dítěti, kterému vysvětlíte, jak nebezpečné je pro něj sahat do zásuvky, pochopí co mu to může způsobit. Raději zásuvku nechá na pokoji, protože je to pro něj potencionální nebezpečí a to i v naší nepřítomnosti. Jen z tohoto jednoduchého příkladu je jasné, kam to časem povede. Ale vraťme se zpátky k příkladu.
Není vysvětlení jako vysvětlení | Vysvětlujte z pohledu dítěte
Dceru jsme to odnaučili tím, že jsme jí vysvětlovali, co je pro ni nebezpečné, proč na ten kabel nesmí sahat, že by se jí mohlo něco stát, apod. Je nutné jim to vysvětlit z jejich pohledu, jejich řečí, a aby věděli co „jim“ to přinese či vezme, nebo že jim to dokonce může ublížit. Vysvětlení se pokuste vztahovat vždy na děti – co jim to přinese, jak jim může něco ublížit, když to budou i nadále dělat, apod. Nevztahujte vysvětlování na sebe. Například nechci abys to dělala, protože to prostě nechci – to je špatné vysvětlení. Na tom máte zájem pouze Vy a postrádá to smysl.
Metodu vysvětlování – tedy snahu o nastolení změny v chování dítěte považuji za dlouhodobý proces výchovy. Jedná se o metodu efektivní a pozitivní. Dítěti nebudete již muset vyhrožovat strachem z Vás, a ani nebudete muset stupňovat tresty či výhrůžky (nebo kombinovat). Fakt je ale ten, že se jedná o složitější a dlouhodobější způsob výchovy dítěte. Musíte do toho vložit více trpělivosti, více práce s dítětem, více času.
Identifikace změny (30 dní) + nastolení změny (+ dalších 60 dní)
Někde jsem se dočetl, že když chce člověk sám u sebe nastartovat změnu – je nutné, aby proto dělal maximum po dobu minimálně 30 dní. Pozor! Tím to ale nekončí. Teprve poté je mozek schopen tuto snahu o změnu zaznamenat (identifikace). A jedině tím, že se budeme i nadále snažit o tuto změnu, tj. dalších +60 dní, můžeme dosáhnout toho, že ji vštípíme sobě nebo dítěti do hlavy. To se týká samozřejmě i nás, dospělých nebo i starších. Samozřejmě bych to nepsal, pokud bych si to sám na sobě mnohokrát, ale i na naší dceři neověřil. Sám vím, že pokud chci něco změnit – nějaký svůj dlouholetý zvyk, trvá to minimálně 60 dní. A to nad tím vědomě přemýšlím, jsem dospělý a snažím se, protože to chci změnit.
Další výzva pro nás a vysvětlování | Poučení a motivace
Chodí to v takových výkyvech. Najednou si dítě začne uvědomovat, že má možnost se rozhodnout. Má svoji hlavu a rozvíjí se. Najednou Vám začne v něčem odporovat a nebo se od někoho třeba ve školce něčemu naučí. Víte jaké děti jsou. Nasávají některé věci jako houby. Někdy je to skutečně velmi rychlé a Vy, pokud chcete, aby ty špatné zlozvyky děti nedělaly, musíte je začít zlozvyky odnaučovat. Berte to jako další výzvu. Opět musím upozornit na to, že to nejde hned. Většina z Vás sáhne po rychlém řešení – „výhrůžce bolestí“. O jejím nicotném dlouhodobém efektu jsme si již řekli v 2.díle i výše. Efektivnější a dlouhodobý účinek má vysvětlování. Uvědomte si, že se dle identifikace změny a její nastolení Vás čeká min. 60 dní práce. Stačí to jednou vyzkoušet, uvědomit si, že to funguje a pak už se strhne lavina dalších změn – uvidíte sami.
Nejedná se o několikahodinovou a každodenní práci. Jen je potřeba na to myslet a dítě správně směřovat. Stačí mít tu chuť a trpělivost to dítěti disciplinovaně opakovat. Po 2-3 měsících je zvyk většinou trvale v dítěti zakořeněn. Ve skutečnosti neřešíte pouze 1 změnu. Většinou je jich více naráz a postupně, aniž byste si to uvědomovali, děti naprogramujete na určité správné návyky a přidáváte nové a nové. Je krásné, když si uvědomíte, že to skutečně funguje. Na Vás, na dětech, na všechny zlozvyky, které si jen dokážete představit. Jen musíte chtít. Některé zlozvyky jsou samozřejmě hlouběji zakořeněné a potřebují více práce, třeba i více měsíců.
Vysvětlování má své hranice
Vysvětlování má své hranice. Také jsme zažili s dcerou takové situace, kdy vysvětlování nepomáhá. Kdy naše dítě chytne amok a nemůže se z toho zacyklení dostat ven. V těchto situacích se doporučuje obejmutí nebo naprosté nevšímání si dítěte, aby se z toho dostalo. Pokud budeme na dítě křičet – nic se nestane. Většinou tu situaci jen zhoršíme křičením a nebo agresí. Tím také podpoříme příští situaci, která bude zase o něco horší, než byla ta minulá. To přeci nemá smysl. Většina těchto události se dá zvládnout tím, že zůstaneme my rodiče (prarodiče) klidní a počkáme, až se z toho dítě dostane. Někdy ale nastávají situaci, kdy je dítě v amoku a nic nepomáhá….. I pro tyto situace máme metodu, která je dle našeho názoru opět funkční. K tomu se ale dostaneme až v dalším 4.díle série o výchově dítěte, které již připravujeme.
Závěr celého článku | Hledejte balanc
Jak jsem psal – vysvětlování je úžasná metoda výchovy, která má velmi dobré výsledky, pokud na ni pracujeme dlouhodobě. Rychle nejde nic. Veškerá výchova se tak stane trvale zakořeněná. Tato metoda, stejně jako všechny jiné, má své hranice. To platí také pro všechny různé metody uklidňování, vysvětlování, naslouchání, učení disciplíně. Je to stejné jako při stravování. Proto doporučuji používat všechny metody s mírou a vyvážeností. Nic se nemá přehánět a je potřeba najít jakýsi balanc mezi tím vším. Stejně jako pestrá strava, je pestrá výchova pro dítě důležitá.
Z pohledu psychologie by se nemělo psát o tom, co se dělat nemá. Ale já udělal výjimku, protože mám pocit, že si to lidé moc neuvědomují. Mnoho z rodičů si podle názvu tohoto článku nepřečtou ani jeden řádek, protože již samotný název mnoho z nich konfrontuje s tím, že podvědomě ví, že nejde jejich výchova správným směrem. Pokud jste se ale dostali se čtením až sem – na konec článku, může to být pro Vás signál, že hledáte nový jiný směr Vaší výchovy. Hledáte změnu nebo inspiraci, možná jste již připraveni dnes začít. Budeme moc rádi, pokud bychom Vám k prvnímu kroku pomohli právě my.
Přání pro děti
Přejeme všem rodičům, prarodičům, učitelům, vychovatelům a pěstounům, aby našli správnou cestu při výchově svých děti a vnoučat (i ne vlastních), aby se jejich vzájemný vztah mohl rozvíjet až za hranice možného ve spojení s tím, že z dětí vyrostou natolik silní jedinci, kteří se ve světě neztratí.
*Tento článek jsem napsal již téměř před rokem. Nebyl jsem si jistý, jakých výsledků budeme dosahovat na naší dceři – nebo spíše jaký to bude mít vliv na ní. Chtěl jsem prostě počkat a být si jistější – mít delší dobu na experimentování/sledování/zkoumání. Když mi můj nejlepší kamarád oznámil, že on a i jeho žena přemýšleli nad tím, jaké dítě by označili za nejvíce vychované v celé řadě dětí, které znají, posunulo mě to tam, kam jsem potřeboval. Jsou z vesnice a jsou velmi přátelští – věřím tomu, že jich znají aspoň 100 😉 Klidně by mi oznámili pravý opak. Jsme k sobě upřímní a nemažeme si med kolem pusy.
Bylo velmi příjemné slyšet, že je to naše dcera. To mi přineslo tu jistotu, abych v publikování článků – v sérii o výchově dítěte pokračoval. Tyto články nejsou moc čtené – lidé v Čechách, ale zřejmě i kdekoliv na světě neradi mění zvyky a koukají se na sebe do zrcadla. Chápu to, je to složité. Pro mne je to přirozené, proto o tom píši. Ale když je článek méně čtený, je těžší jej dokončit a nebo jej začít. Chybí motivace. Tímto děkuji za tyto hezká slova rodině Š., což bylo pro mě důležitou dávkou motivace, kterou jsem potřeboval 😉
Další články z kategorie Děti:
Výchova sourozenců | Děti | Funkční metoda
Barvy hrou | Jak naučit děti poznávat barvy? | Knihy pro děti (1-4) | 1.díl
Výchova výhrůžkou bolestí | Vyberte správnou cestu | Výchova dítěte 2.díl
Úžasná plastelína | Nekonečná zábava | Dárek pro všechny | Nejen pro děti
Hry pro děti | Skákající kolík | Jednoduše a levně | 3-10(0) let
[…] jsme různé techniky výchovy našich dětí, abychom to vrátili do původního bezproblémového stavu. Aby se děti měly […]