Je Trump horší než Putin? | Zhodnocení současné situace | Venezuela | Grónsko | Kuba | Írán

Nikdy jsem nechtěl psát o politice, ale tentokrát udělám výjimku. Pokud jsou alespoň zčásti pravdivé informace, které se objevují v médiích, pak na mě vystupování Donalda Trumpa a jeho administrativy působí buď jako velmi arogantní a bezohledné, nebo jako otevřené odhalení toho, jak skutečně uvažují a jednají minimálně poslední roky. Osobně mám spíše pocit, že platí ta druhá možnost. V poslední době jejich kroky vnímám jako povýšené, agresivní a málo respektující mezinárodní prostředí a zavedená pravidla. Celkově na mě jejich přístup působí spíše destruktivně než konstruktivně. Jsem přesvědčený, že takový směr Spojené státy dlouhodobě oslabí a zhorší jejich vztahy se zbytkem světa.

Jen krátké shrnutí – upřímně nechápu, jak může mít tak zásadní vliv jeden člověk. Donald Trump se vyjádřil odmítavě k World Health Organization (WHO) a v lednu 2025 podepsal nařízení k zahájení procesu vystoupení USA z této organizace. K United Nations se dlouhodobě vyjadřuje velmi kriticky. Také k NATO zaujímá tvrdý postoj a opakovaně zpochybňuje, zda by USA měly automaticky bránit státy, které podle něj neplní své závazky. Za jeho předchozí vlády USA vystoupily z UNESCO, i když se později za jiného prezidenta vrátily zpět. Podobná situace je u Paris Agreement – USA za jeho vlády vystoupily, za Bidena se vrátily a nyní znovu odcházejí. Ano, lze argumentovat, že některé z těchto dohod mohou být pro USA nevýhodné. Zároveň ale platí, že řeší problémy, které mají dopad na celý svět – například stav životního prostředí. A právě tady si kladu otázku, co by mělo mít větší váhu: krátkodobé ekonomické zájmy, nebo dlouhodobá odpovědnost vůči planetě. Mám pocit, že tímto přístupem dochází k oslabování mezinárodní spolupráce a dohod, které měly stabilizační roli. V konečném důsledku to podle mě vypovídá o stylu vedení, který je velmi konfrontační a může mít dlouhodobé důsledky. Pokud má tento směr širší podporu v USA, pak je to pro mě osobně dost znepokojivé.

Je Trump horší než Putin? | Objektivní zhodnocení současné situace | Venezuela | Grónsko | Kuba | Írán | Výhružky USA vůči Evropě

Tuto situaci nelze brát pouze tragicky. Existuje také možnost, že některé změny mohou být prospěšné pro lidstvo – a to zásadním způsobem. Nyní máme jasnější představu o tom, jak USA často uvažují a jaké priority prosazují – zejména otázky moci, ekonomického vlivu a materiálního úspěchu. Hodnoty jako pokora, respekt či férovost jsou často až sekundární a nebo nejsou při rozhodování USA vůbec přítomny. USA dlouhodobě kladou silný důraz na vlastní ekonomický růst a materiální úspěch, což převažuje nad hlubšími či duchovními hodnotami. Tento přístup se začíná projevovat i na geopolitické scéně a odhaluje slabiny, které dříve nebyly tak zřejmé. Současná situace je o to výraznější, že u moci je prezident, jehož rozhodování a způsob uvažování vyvolávají obavy o jeho schopnost posuzovat důsledky a vliv moci. Zdá se, že moc a pozice mají na jeho rozhodování velmi silný vliv – až do té míry, že se některé jeho kroky jeví jako nevyvážené nebo rizikové. Tato kombinace postavení a chování výrazně ovlivňuje směr, kterým se Spojené státy i jejich mezinárodní vztahy ubírají. 

Na druhou stranu je tu pozitivní moment: celý svět situaci sleduje a vidí, jak stát vyhrožuje spojencům, uráží je a útočí na jejich lídry. Takové chování nemůže dopadnout jinak než tím, že se mnohé země od USA odvrátí nebo budou hledat vlastní cesty. Tento proces může vytvářet cestu ke vzniknu nového mezinárodní společenství, které bude schopné reagovat a bránit rovnováhu, i když některá velmoc – omámená mocí a materiálnem – jedná takto destruktivně.

Venezuela | Ropa | Zajmutí prezidenta | Grónsko | Írán a Hormuzský průliv

V médiích bylo mnoho informací ohledně toho, co se stalo ve Venezuele. I kdyby na tom byla špetka pravdy, není možné, aby si jakákoliv velmoc nebo i malá země dělala, co si zamane. Odvézt přezidenta z jeho území, převézt jej do své země a soudit jej podle svého práva?  Takový postup by byl/je v přímém rozporu s mezinárodním právem a suverenitou států. Pokud by se v budoucnu ukázalo, že by podobné kroky byly motivovány snahou ovlivnit přístup k venezuelské ropě (třeba kvůli potenciálnímu budoucímu riziku Hormuzského průlivu) nebo z toho ekonomicky profitovat, považoval bych to za morálně zcela nepřijatelné. Pokud by se, byť jen na úrovni úvah nebo neoficiálních návrhů, objevila snaha Spojených států získat kontrolu nad Grónskem bez souhlasu jeho obyvatel a Dánského království, považoval bych to za krok, který by zásadně poškodil důvěryhodnost USA v mezinárodním prostředí. A USA přidávají další z mého pohledu nepochopitelné kroky jakými jsou prohlášení o „přátelském převzetí Kuby“ nebo „velké bojové operace v Íránu“.

Celý tento článek jsem psal před několika měsíci a teď se k němu vracím. Nedávno prohlásil Trump o Íránu – nebo o jeho současné vládě, že jsou spodina. Pak dá ještě otázku: Víte, co je spodina? Jsou lůza (scum). To mi připadá hodně za čárou. To diplomacii a tomu, abyste vyřešily problémy, rozhodně nepomůže. Zavíráte si dveře a bude velmi velmi těžké znovu dveře k diplomacii otevřít. Bez ohledu na tom, jak moc je to pravdivé tvrzení nebo naprosto přehnané. 

Přibývají další destruktivní kroky ze strany americké administrativy

A zatímto jsem ještě nedokončil tento článek – přibývají neustále další non-sense postupy/výroky, které nemají obdoby. Jako třeba: Když spojenci nepomohou, je na ně vyvíjen tlak tím, že jim v případě útoku USA nepomohou (a to i v případě, že USA udělali zásah v Íránu, se kterým tyto země prostě nesouhlasí)? Znevažovat hodnotu NATO, nebo když nějaká evropská země neumožní přelet nebo využití základny pro vojenské účely USA nebo Izraele – že bude někdo říkat: „To si budeme pamatovat!“ To už je úplně mimo rámec chování obyčejného rozumného dospělého, natož jakéhokoliv politika či dokonce prezidenta. Jakýkoliv prezident by měl být diplomat a neměl by se chovat jako „nevyzrálé dítě“. 

Stačilo by zasednout za stůl a říct – přispíváme příliš – to není dlouhodobě udržitelné. Všichni členové NATO se musí začít podílet více, abychom byli schopni bránit se současné geopolitické krizi, ke které v současnosti dochází. Toto není obchod. Vztahy je potřeba udržovat s pokorou – s úctou. Nehrozit, nezastrašovat. Tento postup je chybný. Spíše se přikláním ke slovu chorobný. Není udržitelný a časem se to celé zbortí. 

Destrukce v živém přenosu

Dle mého názoru, tímto „devastujícím“ případem dochází k destruktivnímu chování administrativy USA, které má nevratné následky. Celý svět si uvědomí, že administrativa USA není kompetentní. Zřejmě USA končí svoji etapu v pozici velmoce, protože pokud si nezasloužíš respekt a budeš jej na všech stranách pošlapávat a budeš jen strašit/rozbíjet země/rozbíjet dlouhé roky budované vztahy, je to tvůj konec. A to i ve chvíli, kdy si myslíš, že jsi nejsilnější – možná právě v tuto chvíli, už to máš spočítané. Je mi to líto, ale jinak to nemůže být. Když už i američtí obyvatelé nesouhlasí s rozhodnutím americké administrativy a mají potřebu demostrovat – je to jen otázka času. Celý svět si z toho vezme ponaučení, veškeré vazby/vztahy s USA výrazně oslabí. Ale vše špatné je k něčemu dobré. Je to zřejmě velká příležitost k tomu, aby došlo k posílení jiných vazeb/spojenectví, jiných vztahů, které tu hodnotu budou mít a budou zesilovat. Tím, že se zavře jedno okno, otevřou se další. A ty vztahy budou o to silnější.  

Vidím v tom pozitivum, že posílí EU. Uvědomí si, že být závislý na velkém bratrovi z USA je naivní. Obzvláště, když víme, že američané často rádi pomohou, ale vždy za to něco chtějí. Není to jen tak. Je to něco za něco. A to něco, může být více, než kdybychom se tomu dokázali sami postavit. Závislost na někom, na komkoliv je chorobná – a to na jakékoliv úrovni. Zvláště ve chvíli, kdy to ta druhá strana zneužívá. A pokud mluvíme o USA, nikdy jsem neměl pocit, že by na tom byli po stránce duševní dobře. Jsou to skvělí materialisté, ale duše, jako kdyby se někam vytrácela…. Netýká se to všech, ale …

Nevím, kde je pravda

Nevím, co je pravda ohledně konfliktu na Ukrajině. Nevím, zda byl tento konflikt vyprovokován. Zda Rusko bylo k zásahu tlačeno, nebo zda šlo o imperiální ambice prezidenta Putina. Skutečně to nevím.

Ale jedno vím jistě: pokud by se prokázalo, že zásah vůči Venezuele měl primárně za cíl kontrolu nad venezuelskou ropou, pak by bylo velmi obtížné brát vážně prohlášení amerického prezidenta o jeho záměrech a hodnotách.

Můj názor je takový: Na jednu stranu můžete propagovat mír a podporovat řešení konfliktů, ale to vás neopravňuje k jednání, které je v rozporu s mezinárodním právem a suverenitou jiných států. Když si přehraju prohlášení po zadržení venezuelského prezidenta Madura a reakce americké administrativy, cítím z toho znepokojení. Taková rétorika – „jsme nejsilnější“ – je typická a přitom vyvolává otázky, jaké hodnoty skutečně reprezentuje.

Nenávratné poškození důvěryhodnosti

Pokud by se ukázalo, že cílem je převzetí venezuelské ropy nebo dokonce úvahy o získání Grónska jen proto, že se to hodí do strategických zájmů, pak by to mohlo zásadně poškodit důvěryhodnost USA. Takové kroky by nebyly snadno odpustitelné a zanechaly by trvalé dopady na jejich postavení ve světě.

Podle mého názoru by takové jednání porušovalo základní morální principy a odpovědnost za své činy by byla výrazně zpochybněna. Etika a morální kodex by byly v podstatě ignorovány.

Začíná mi to do sebe pomalu zapadat.

USA používá jen jiné nástroje než Rusko

Dle mého názoru to, že Spojené státy používají jiné nástroje než Rusko, z nich automaticky nedělá morálně lepšího aktéra. Jsou spíš efektivnější, sofistikovanější a především mediálně obratnější. I když v poslední době už tomu také tak není. Všechno se dopředu i zpětně komunikačně ošetří, aby s tím západní svět souhlasil. Ale stačí to i v těchto dnech? Myslím, že nikoliv. 

Strategie USA

Nejprve se vytvoří nebo zdůrazní konflikt či problém, případně se najde narativ, který se na danou zemi „hodí“. Následně je tento problém prezentován jako natolik závažný, že vyžaduje vojenské řešení – obvykle s odůvodněním, že jde o ochranu amerického obyvatelstva nebo globální bezpečnosti.

Podle mého názoru – a zjednodušeně řečeno – se účelově pracuje s informacemi jak předem, tak i zpětně, aby se zakryl skutečný motiv celého konfliktu. Ať už jde o ten současný, nebo o mnohé předchozí. Ve výsledku nejde o hodnoty ani morálku, ale o posilování globálního vlivu, mocenského postavení a také o získání zdrojů nebo jejich zajištění. O nic jiného. A to je smutné. 

Morální následky způsobené USA | Soud podle práva jiné země?!

Z mého pohledu není etické porušovat suverenitu cizího státu. Představa, že by byl prezident jiné země spolu s manželkou zadržen, odvezen na území Spojených států a souzen podle práva, které s Venezuelou nemá žádnou přímou vazbu, je pro mě naprosto mimo realitu a mimo jakoukoli etiku. Není možné soudit někoho podle vlastních pravidel jen proto, že na to máme sílu. To je jako soudit svého souseda podle vlastního názoru – bez mandátu, bez kontextu, bez respektu.

Změna režimu, dlouhodobá mediální manipulace celé situace – předem, v průběhu i zpětně – je z morálního hlediska srovnatelná s přímým vojenským zásahem. Ovlivňovat vládu cizího státu tak, aby byla předem vstřícná k většině potřeb Spojených států, považuji za nepřijatelné. Pokud je skutečným cílem kontrola nad zdroji, například ropou, a ne ochrana hodnot či obyvatel, pak jde čistě o mocenské jednání. A z toho je mi upřímně špatně.

Celý tento text, každý jeho řádek, je můj osobní názor. Nikomu ho nevnucuji. Z mého pohledu je to celé špatně. Nepotřebuji k tomu právnické analýzy ani stanoviska expertů, abych cítil, že tento postup je chybný. Vidím v něm především mocenské ambice, nic víc. A jsem přesvědčený, že z toho nemůže vzejít nic dobrého. Jen to dál rozdělí a rozčílí lidi, kteří nad věcmi přemýšlejí se zdravým rozumem – jak se u nás říká, kteří mají všech pět pohromadě.

Proč jsme doposud vnímali USA jako ty lepší?

Jen proto, že používají sofistikovanější nástroje, to ještě neznamená, že jednají morálně lépe. Uvádím zde pár prvků, které vypadají na povrchu hezky, ale ve skutečnosti je to nemorální: 

1. Pracují s prostředky, které jim umožňují ovlivňovat veřejné mínění dlouhodobě – před konfliktem, v jeho průběhu i po jeho skončení,
2. Disponují globálním mediálním dosahem, který jim umožňuje nastavovat dominantní výklad událostí,
3. Prezentují se jako nositelé morálky a demokracie, přestože ji podle mého názoru v konkrétních krocích sami porušují,
4. Jako vítězové poválečného uspořádání si fakticky vykládají pravidla světa po svém – určují, co je porušení pravidel a co ne, a tomu následně přizpůsobují své jednání navenek.

Čekám tedy na 4 věci, které podle mě jasně ukážou, kdo se v této situaci chová slušně a kdo ne:

1. Konkrétní kroky Spojených států ve Venezuele,
2. Postoj USA ke Grónsku.
3. Postoj ke Kubě.
4. Postup v případě Íránu

Pokud by Spojené státy přišly s jakýmkoli krokem, který by narušoval suverenitu Dánska a jeho území Grónska, pak by to podle mého názoru znamenalo zásadní bod zlomu. Prosím o vysvětlení, co to znamená „přátelské převzetí Kuby?“ V takovém případě by už nebylo cesty zpět. Svět by velmi jasně viděl, jakým směrem se ubírá politika současné americké vlády a o co jí ve skutečnosti jde.

Zároveň považuji za důležité říct, že nehážu politiky a obyvatelstvo do jednoho pytle. Kritizuji konkrétní kroky a rozhodnutí politické reprezentace, nikoli běžné občany Spojených států.

Ano, samozřejmě, pozastavuji se nad tím, jak je možné, že běžní občané USA toto nechávají být. Jak je možné, že ti, co říkají, že je pro ně demokracie to nejdůležitější, proč tomu celému přihlížejí? To je jedna z nejčastěji rezonujících otázek v mé hlavě. 

Jak je možné, že dnes řešíme dopady toho, co by Spojené státy mohly dělat po případném odstranění prezidenta Madura? Hlavní otázka zní podle mě: Jak je vůbec možné, že si nějaký stát dovolí takové kroky vůči suverénnímu území jiné země? Co znamená „přátelské převzetí“?

Jak je možné, že se prakticky neřeší samotný fakt, že Spojené státy mohly udělat krok, který je podle mého názoru v rozporu se základními principy mezinárodních úmluv a státní suverenity? Toto je výhradně můj laický pohled, ale stojím si za ním. Jaktože to nikdo neřeší? Co se s námi stalo?

Především to považuji za hluboce neetické a nemorální. Myšlenka, že si nějaký stát může říct: zajmeme prezidenta jiné země spolu s jeho manželkou, odvezeme je na své území a budeme je soudit podle vlastního práva, je pro mě za hranou. To prostě není přijatelné.

I kdyby si někdo myslel, že by to dané zemi mohlo „pomoci“, pořád to neospravedlňuje samotný postup. Není možné jednat na cizím území bez souhlasu těch, kterých se to přímo týká. Země, do níž vstupujeme a kde chceme něco zásadního měnit, s tím musí souhlasit buď její obyvatelstvo, nebo alespoň relevantní vnitřní politická síla v situaci, kdy se tamní režim skutečně hroutí.

Závěr

Dle mého názoru: Když někdo káže mír a přitom systematicky zasahuje do suverenity jiných států, jde o morální rozpor – bez ohledu na to, co dotyčný dosud vykonal, a i když některé skutečnosti ještě nejsou veřejně známé.

Z morálního hlediska se podle mého názoru jednání Spojených států a Ruska do jisté míry srovnává.

Z právního hlediska se liší forma zásahů.

Z praktického hlediska jsou Spojené státy sofistikovanější a mediálně obratnější.

Z etického hlediska však Spojené státy podle mého názoru nejsou morálně lepší než Rusko.

Celá tato situace vrhá stín na etiku a morálku mezinárodního společenství. Pokud by takový přístup Spojených států vyvolal lavinu dalších kroků, které by byly nemorální, lze je považovat za částečně odpovědné.

Je to podobné, jako když rodič ukáže dětem, že se mohou chovat nemorálně. Neříkám tím, že Spojené státy jsou rodič. Spíše připomínají nedostatečně vyzrálé dítě, které si myslí, že mu nikdo nemá právo zasahovat do toho, co si zamane, a přitom se chová nemorálně, bez pokory, bez duševních hodnot, hnán zejména za ekonomickým prospěchem a mocí. 

Tohle je výhradně můj názor.

Přínos těchto smutných řádků | Světlo na konci tunelu

Pokud by se potvrdily spekulace o tom, že USA zvažují takto radikální kroky (Venezuela, Grónsko, Kuba), jak se nyní uvádí – pak z toho podle mého názoru vychází jedna jednoduchá rovnice:

Spojené státy nejsou skutečný lídr a nikdy jím nebyly – jen si na to hrály. Ta situace má však jednu pozitivní stránku: všichni, kdo sledují dění, si na základě této zkušenosti uvědomí, že tomu tak skutečně je.

V tu chvíli může na pozici lídra vstoupit někdo jiný. Rozložení sil se může změnit – a stane se to samovolně, protože i američtí občané si podle mého názoru uvědomí, že nejsou ti praví, kdo by měli tímto způsobem zasahovat do dění po celém světě. To bylo celkem zřejmé na zimní olympiádě v Itálii, kde se samotní američtí vrcholoví sportovci doslova neztotožňovali s tím, co dělá americká administrativa USA. 

Můžete mít nejlepší zbraně a vybavení a vyvolávat strach, snažit se odstrašovat – ale pravda nakonec vyjde najevo.

Někdo, kdo je na rozdíl od Spojených států moudrý, nikoli egoistický a zahleděný pouze do sebe, dostane prostor. A všichni – všechny národy – budou za to vděční. Klidně to může být příčinou vzniku něčeho společného, něčeho velkého a narozdíl od OSN něčeho funkčního. To je samozřejmě můj názor – funkčnost OSN – ještě se k tomu vrátím. 

Snad někdo takový existuje. Globalizace postupně odkrývá karty a pomáhá nám všem pochopit, jaká je realita. To je podle mě jeden z pozitivních přínosů globalizace. K tomu musí a muselo tak či tak dojít. Je to nevyhnutelné. 

Tím chci říct, že když se někdo chová „nevyspěle“, nemusí to být precedent, aby ostatní země jednaly stejně. Naopak – dává vám to příležitost ukázat, že je někdo jiný morálně vyspělejší, moudřejší. 

Nelze každý problém řešit výhradně pohledem majitele firmy nebo jediné strany. V přístupu i při řešení by vždy měl zůstat diplomatický nádech a respekt vůči ostatním. Pokud respekt chybí – a obávám se, že v některých případech prostě chybí – časem takový přístup ztratí svou sílu a přestane být udržitelný.

Zřejmě by si někdo mohl říct, že jsem proruský. Nejsem. Jen se mi celá situace vůbec nelíbí.

Podle mého názoru USA i Rusko porušují mezinárodní normy, když vnímají ohrožení své sféry vlivu. Rusko to dělá otevřenou vojenskou akcí, Spojené státy převážně skrytými nástroji a „legálnějším“ způsobem. Rozdíl je především v metodě, ne v logice. Ani jeden z těchto přístupů podle mě není dobrý ani moudrý.

Snad si z toho vezmou všichni ponaučení.

Žádná země – ani Spojené státy, ani Rusko, ani Čína – by neměla jednat na vlastní pěst tam, kde se jim zlíbí.

K tomu by měla sloužit OSN, nebo nějaká podobná organizace, která by byla schopná rychle a efektivně rozhodovat, kde je zásah oprávněný a kde nikoli. Pokud selhává koordinace a rozhodovací schopnost takové instituce, znamená to, že její nastavení není optimální a je třeba jej přehodnotit.

Board of Peace (Peace Council) – Rada míru (Výbor pro mír)

A určitě by neměla vzniknout žádná nová organizace – například Board of Peace (Peace Council), kam by si Spojené státy nastavily, že prezident má členství „až do smrti“ a zároveň zásadní právo veta. Takový koncept je podle mě zcela problematický a já s tím nesouhlasím – nesouhlasím s tím, co udělal prezident Donald Trump. Pokud je základ postaven špatně, nemůže fungovat efektivně. Tohle nemůže dopadnout dobře. Je to jako postavit papírový dům a věřit, že při sebemenším větru nespadne – jen ztráta energie a času.

Česká republika jako zakladatel fér organizace – spojení národů

Mám už několik let pocit, že skutečně efektivní mezinárodní organizaci by mohla založit spíše malá země, ke které by se připojili všichni ostatní. Pokud vzniká organizace jen z toho důvodu, že vytváří tlak nebo strach, nemůže to nikdy dopadnout dobře. Ale pokud existuje země, která dokáže být fér, která zachovává respekt ke všem a nevymýšlí si právo veta, které by mohla využít ve chvíli, kdy sama vstupuje do konfliktu, teprve pak může vzniknout organizace schopná účinně omezovat nesmyslné zabíjení, vyvolávání konfliktů a mocenské manipulace.

Já osobně si myslím, že by to mohla být právě Česká republika nebo nějaká jí podobná. Zažila konflikty, je přátelská, nepovyšuje se, má respekt k ostatním a hledá řešení – bez nátlaku, bez agrese. To je můj názor.

Někomu se to může zdát úsměvné, ale podle mého názoru to není špatný nápad. Muselo by to však být zcela nezávislé – bez vlivu USA, Ruska či jiných velmocí. Máme totiž jakožto Češi určité sklony „lézt velmocím do zadku“, a to by taková organizace nesměla připustit.

Současný stav

Domnívám se, že současná společenská a politická konstelace v České republice není ideální. Nacházíme se v geopolitickém prostoru mezi Západem a Východem a k současné vládní garnituře mám značné výhrady. Orientace v dnešní situaci je složitá, přesto věřím v naši schopnost vyhýbat se zbytečné agresivitě a válečným konfliktům – nemáme ambice profilovat se jako velmoc. K mezinárodním problémům tak často přistupujeme s nadhledem a pokorou. Důkazem našich hodnot je i pokojný rozpad Československa, který se obešel bez jakýchkoliv občanských střetů, což v kontextu jiných zemí, kde podobné procesy vedly k bratrovražedným válkám, rozhodně není samozřejmost.

Zeptal jsem se na pár otázek GPT, která je na podobné otázky, pokud teda neudělá nějakou velkou chybu (což se často stává), celkem šikovná

Zde publikuji výsledek komunikace. Berte moje otázky s rezervou. Jen se ptám, protože jsem zvědavý. Zdá se mi, že OSN v mnoha otázkách selhává. Jedná se pouze o můj názor.

Pokud sestavíte OSN, kde hlavní velmoce mají právo veto, a v případě, kdy se jedná o jejich záležitost, mohou veto také použít – je celé OSN nastaveno špatně. Na tom není nic složitého. A to se teď prokazuje, že je celé špatně – USA i Rusko si dělá co chce – tak k čemu to celé je?

Nastavit si podmínky, abych byl dvojí metr – to umí každý. Ale nastavit podmínky tak, aby byl dodržován skutečný mír a aby to celé mělo smysl – to už je výzva.

Závěrem celé komunikace s Chatem GPT je, že je to celé fraška – celá OSN. Myšlenka velmi dobrá a ušlechtilá, ale tak, jak je rozhodování a hlasování nastaveno – to je fraška. A bohužel, musím říct, že to dle mého názoru odpovídá skutečnosti.

Opět dle mého názoru musím říct, že by se měly podmínky OSN nastavit jinak – aby byly fér a aby byly schopny udržovat mír na světě.

To, že si velmoci mohou dělat, co chtějí – to je chyba. Jedná se o chybu, která mohla fungovat v minulosti – třeba v 19. století, ale ne v našem století. Jak říkáme u nás v ČR – jsme 100 let za opicemi. To zjednodušuji, samozřejmě.

Úplně nejvtipnější na tom je to, že sám Trump říkal, že je OSN k ničemu. Ale přitom sám ví – že samotné USA vyžadovalo to, že může kdykoliv, i ve svém případě, využít práva veta. Tak jestli je skutečně tím pravým mírotvůrcem, za kterého se vydává, tak ať se domluví s ostatními velmocemi na férovém fungování OSN. A rázem by bylo možné, aby OSN fungovalo v jiném režimu. Tak, aby bylo schopné skutečně rozhodovat, a v případě potřeby zasáhnout. Vždyť je to teď celé jeden nefunkční systém – dle mého názoru.

Odkaz na rozhovor s Chat GPT > 

Úvodní poznámka:

Níže sdílím svůj osobní pohled na současné dění ve světě a fungování OSN, spolu s výpisem komunikace s ChatGPT. Text obsahuje mé otázky, úvahy a názory, ale také odpovědi GPT, které se snaží objektivně vysvětlit, jak OSN funguje, kde selhává a proč velmoci často určují pravidla hry podle svého.

Nejde o oficiální stanovisko OSN ani žádné vlády. Je to pouze moje osobní reflexe, která má čtenářům nabídnout podnět k zamyšlení nad tím, jak světový řád skutečně funguje a proč je někdy těžké vynutit spravedlnost a mír.

Celý výpis komunikace s Chat GPT – Funkce a limity OSN

• About
• Latest Posts

Sledujte nás

Jiří Samuel

CEO radyzezivota.cz at Jiri Samuel

Jsem admin a tvůrce webových stránek radyzezivota.cz, zdravezvykacky.cz, healthychewinggum.com. Je pro mě výzva psát unikátní obsah a vytvářet strategii a architekturu webu a neustále jej posouvat dál. Jsem kreativní, tvůrčí, mám rád upřímnost, vždy hledám pravdu, a snažím se jí šířit, jsem objektivní a chybu považuji za důležitou součást svého života - bez chyby není pokroku. Jednou z mých nejsilnějších skills je schopnost umět sbírat střípky informací, analyzovat je a vygenerovat z nich zjednodušený pohled. Miluji přírodu, zdravý životní styl, zdravé žvýkačky, ohleduplnost, férovost, vážím si šikovných lidí s pokorou a šikovných věcí. Nemám rád kopie, umělé věci, přetvářky, namyšlenou aroganci, lži, propagandu a vše tomu podobné. Vítejte a nechte se inspirovat!

Sledujte nás

Latest posts by Jiří Samuel (see all)

• Je Trump horší než Putin? | Zhodnocení současné situace | Venezuela | Grónsko | Kuba | Írán - 11.7.2026
• Definice pojmů při depresi | Psychoterapie, psycholog, psychiatr, klinický psycholog | Článek č. 3 - 13.6.2026
• Domácí chléb z rozkvasu | Domácí pečivo | Jednoduchý recept - 8.5.2026