Když jsem měl depresi, snažil jsem se najít odpovědi na důležité otázky. Pochopit v jakém prostředí se při depresi právě pohybuji? Kdo mi může pomoci a kdo ne? Na tyto otázky jsem odpovědi nikde nenacházel a nikdo mi je upřímně nebyl schopný říct. Ty povrchní texty v článcích nebo ty články, které dělají něčemu reklamu, mi k ničemu nebyly. Ze všech stran mi bylo doporučováno mnoho profesí a jejich pojmům jsem nerozuměl. Nevěděl jsem, co se pod nimi ve skutečnosti skrývá. Našel jsem si definice, ale byly nic neříkající. Abyste se mohl snadněji rozhodnout, jakou půjdete cestou, potřebujete těmto pojmům porozumět. Jste slabí, máte extrémní problém se rozhodovat, a k tomu ještě zával duchaprázdných názvů/definic. Jakákoliv informace navíc je pro vás velmi složitá. Proto jsem se rozhodl, že 3. článek, který je pokračováním článků o mé depresi, se zabývá definicemi pojmů. Pokud jsi spadl/a do deprese, nebo se jí blížíš, tyto řádky by ti v tom mohly udělat trošku pořádek. Nejsem odborník. Nestudoval jsem psychologii. Zažil jsem depresi na vlastní kůži a prošel si vším možným. To je vše. V článku popisuji můj pohled na svět točící se kolem deprese. A opět k tomu přidám svůj příběh, svůj pohled / názor na jednotlivé pojmy. Je to moje výpověď, nikomu ji nenutím a žádnou profesi nechci kritizovat – každý, ať si ztoho vezme to, co potřebuje. Někdy za to může chybný systém a nemusí to být nutně chyba jednotlivých odborníků/profesionálů, kteří dělají jen svoji práci.
Definice pojmů při depresi | Psychoterapie, psycholog, psychiatr, klinický psycholog | Článek č. 3
Psychoterapie
Narazil jsem na velmi nadanou psychoterapeutku, která mi s tím problémem pomohla. Pomohla mě nastartovat! Ale dejte si pozor, není psychoterapeut, jako psychoterapeut. Jsou mezi nimi obrovské rozdíly! Obrovské. Proto doporučuji, najděte někoho, kde cítíte, že to má smysl – smysl zejména pro vás. Pokud pochybujete, hledejte dál! Nebuďte konzervy a hledejte. Najděte v sobě ještě kousek síly – vím, že už ji nemáte, ale určitě tam ještě něco zbylo – vyškrabejte tu sílu a hledejte dál. Je to velmi důležité. Je to základ pro vaši změnu. Dobrý psychoterapeut je pro vás vším. On vám pomůže.
Úmyslně začínám na začátek tím, na koho je potřeba se zaměřit. Všechny ostatní pojmy jsou více méně méně potřebné ve vaší stabilizaci a posílení. Věřte nebo ne, tak to je.
Psychoterapeut není teoretik | Pomůže se zorientovat a najít směr
Stejně jako u dalších profesích, které možná poznáte – psychologové, psychiatři, atp. To je to, co vy potřebujete a co nejdříve. Potřebujete sehnat rychle velmi dobrého psychoterapeuta, který by se vám věnovat ze začátku tak často, jak jen potřebujete. Třeba každý den a nebo každý druhý den. Nebojte se, to je potřeba jen na začátku. Potřebujete se na někoho napojit. Psychoterapeut je ten, kdo s vámi probere, co se stalo, proč se to stalo – žádné odsuzování. Proberete také to, co by bylo pro vás nejlepší udělat s těmi všemi bloky, které se vám nastřádaly. Ty bloky, to řešení, to najdete vy, ale psychoterapeut vám pomůže s kormidlem, které jste na chvíli úplně ztratili. Nevíte, kam směřujete a on vás chvíli povede.
Úkolem psychoterapeuta je naučit vás zase žít, pochopit sebe, pochopit, co vás trápí, jak se to dá vyřešit, najít to, co máte rádi, obnovit sebelásku, naplnit lásku sama v sebe a vědět, kam směřujete. To je to, co vy potřebujete. Nepotřebujete pusu plnou prášků a žít v naprostém útlumu. To není řešení. Vy máte v hlavě nedořešené věci, věci, které vás dlouhodobě trápí, které vás dostaly do tohoto stavu. Tomu je potřeba začít postupně čelit. Nabrat také sílu. Začít posilovat sám sebe. Naučit se zase mít sám sebe rád. Nebojte, jde to všechno. Jen musíte o tom vědět – proto jste tu. Najděte se zase! A nespěchejte. Času máte dost. Buďte trpěliví!
Proč psychoterapeut?
A proč zrovna psychoterapeut? Velmi to zjednoduším – tak mě neberte za slova. Na cestě můžete potkat linku bezpečí – často velmi nekompetentní lidé. Mohou pomoci, ale nemusí – navíc je to jen po telefonu. Mě to nepomohlo vůbec. Ale to neznamená, že vám to nepomůže. Byla to moje zkušenost. Vaše může být jiná. Níže vysvětlím další profese/pojmy, které by vám mohli na cestě pomoci – osobně jsem k tomu ale spíše skeptický – psycholog, kliničtí psychologové, psychiatr, psychiatrická ambulance, atd.
Psycholog | Klinický psycholog
Pak profese jako jsou psychologové – povídání pouze v teoretické rovině, i když jste tam osobně. Můžete k němu chodit donekonečně, i roky, a utratit mnoho peněz, ale neřekne vám konkrétní postup, nejde po příčinách a nenasměruje vás, co máte udělat proto, abyste vyřešili své neduhy, příčiny, chybné postupy a jak na to. Je to především v teoretické rovině. Navštívil jsem cirka 6 psychologů – vše na podobné bázi. Smutně nefunkční „povídání“. Zdá se mi, že jsou tu jen proto, aby tu byl někdo, o koho se opřít, ale nic mi to nevyřešilo. Pak je tu další sorta lidí – kliničtí psychologové. Ty jsou narozdíl od klasických psychologů – zadarmo. Máte nárok na 10 bezplatných hodin. Já měl štěstí, že jsem na někoho narazil a on mě vzal relativně hned. Často jsou čekací doby třeba 3-4 měsíce. Dokážete si to představit? Jste na úplném dnu a máte čekat 3-4 měsíce. Možná se vás to týká, tak neztrácejte čas a hledejte rovnou psychoterapeuta. Protože ten vám chce skutečně pomoci. Nechce vás jen zaškatulkovat vyplněním nějakého dotazníku a doporučit psychiatra, který vám bezmyšlenkovitě dle definice druhu deprese nacpe léky.
Ale zpět k věci. Získal jsem klinického psychologa. Z mého pohledu sloužil jen k tomu, aby mě definoval. Paní vzala test, který používá každý den, na každého nově příchozího pacienta. To byla rutina jak na běžícím pásu. Na test jsem jsem odpovídal – zakroužkoval odpovědi A-D – někdy jsem nevěděl, protože moje rozhodnost se blížila v té době k nule. Podle výsledků definovala podle nějaké šablony, jakou depresi mám. Vše podle počtu bodů, dle tabulky – tak se definuje druh deprese. Pak mi dala do ruky možnosti, na které psychiatry se mám obrátit. Řekla mi, ten má hodně, ten má plno, ten méně a ten nejméně. Tak jsem se ozval tomu, kde bych se mohl dostat co nejdříve. Když jste v depresi a na dně, myslíte si, že musíte vše vyřešit co nejdříve, nebo se z toho zblázníte. Opak je pravdou. Není kam spěchat – snažte se být trpělivý. Vím, moc to nejde. Ale to vám asi nikdo nevysvětlí. Ten stav je těžký.
Ano, opět uvádím, možná tato zkušenost je pouze má. Třeba jste natrefili na někoho jiného. Na někoho, kdo má přesah, kdo vám vše vyřešil. U mě se to nestalo.
Kniha: Asertivitou proti stresu
Ta moje klinická psycholožka nebyla zase tak špatná. Věnovala mi čas. Trochu mě naslouchala, ale trochu. Doporučila, že když budu potřebovat, mám vyhledat psychiatrickou ambulanci – v tom nejnutnějším případě. Paní, klinická psycholožka, byla stará škola. Moc mi nevěřila, řídila se hodně tím, co měla naučené a těžko se přizpůsobovala tomu, že někdo může vybočovat ze standardu. Ale aspoň mě nasměřovala na ty psychiatry a doporučila psychiatrickou ambulanci. Také mi doporučila knihu na Asertivitu (Asertivitou proti stresu – Jan Práško, Hana Prášková), protože navnímala, že nedostatečná asertivita mohla být jednou z příčin mých problémů – a měla pravdu. Ta knížka mi pomohla – sice malou částí, ale bylo to tak. To nemohu říct, že ne. Četl jsem tu knihu pořád dokola každou větu, dokud jsem ji nepochopil. Obecně číst byl problém. Vnímat věty byl problém. Ale v jednu chvíli jsem si vzal do hlavy, že budu cílit na to, které problémy mě tíží a který se do budoucna budu vyhýbat. Četl jsem tu knihu a představoval si, jak budu řešit situace asertivně. A světe div se, když mi deprese skončila – jako mávnutím proutku jsem byl schopen většinu věcí asertivně řešit.
Toto není žádná reklama. Kniha je v některých pasážích příliš technická, hůře stravitelná. Pravdou zůstává, že může lidem, kteří jsou přehnaně hodní, přehnaně odpovědní, neumějí říkat ne, pracují na 100% na každém zadaném úkolu doma i v práci – tj. neumějí se chovat asertivně a často zapomínají na sebe – že vám tato kniha může pomoci!
Už trochu mimo tento článek – Chtěl jsem na sebe být hrdý – znalost EN jazyka a Duolingo (to není žádná reklama)
Také mi doporučila Duolingo. Zeptala se mě, co si myslím, že bych měl dělat, abych ze sebe měl dobrý pocit, jak bych na sebe mohl být znovu pyšný. Řekl jsem jí, že chci být dobrý v anglickém jazyce. Ona mi řekla, že to má stejně a že dělá již několik měsíců Duolingo. A tak jsem ho začal dělat také. Každý den. A každý den jsem cítil, že mi to skutečně po velmi velmi malinkých dávkách přidává na sebevědomí. Něco si do té hlavy nacpete, přesvědčíte se a ono to pak funguje. Takže občas potkáte někoho, kdo vás trošku poslouchá, nicméně to byl jen malý zlomek toho, co jsem potřeboval. Potřeboval jsem hlavně sezení s psychoterapeutem, který mi pomohl pochopit většinu věcí a nasměroval mě tam, kam jsem potřeboval. Ale to zase trochu předbíhám.
Psychiatr
Další šílenený zážitek, další krok v (ne)funkčním systému. Pan psychiatr se se mnou vůbec nepáral. Moc jej nezajímalo, co mu říkám. Také stará škola. Dokonce se u mnoha věcí velmi nevybíravým způsobem smál. Člověk, který nemá na této židli vůbec být. Hrozný zážitky. Abych to zkrátil a zjednodušil. Dle mé zkušenosti je psychiatr pouze od toho, aby buď znovu definoval depresi a nebo převzal to, co definovala klinická psycholožka/psycholožka. Na základě tohoto rozhodnutí předepisuje psychofarmaka. Jeho hlavní funkce v tomto, dle mého názoru špatně funkčním systému je to, že předepisuje léky. A to je vše. Pak vám řekne, že bez něj nemáte dělat nic s psychofarmakama – s léky. Že je nutné brát vše dle toho, jak to stanoví. Také musíte chodit na pravidelné kontroly. To vše probíhalo. Ale postupně jsem vysazoval léky, protože jsem věděl, co se mnou dělají. Také mě po x-měsících začal nabádat k tomu, abych hledal práci. Takže vlastně ještě zastává jednu funkci. Vracet vás zpět do systému. Do pracovního procesu.
Faktem bylo to, že mě neposlouchal. Vůbec. Naprosto. Cokoliv, co jsem mu řekl jej nezajímalo. Smál se vám do obličeje, vše, co jsem mu sdělil jej nezajímalo. Neuvěřitelný zážitek. Někdo má nad vámi moc a přitom absolutně selhává. Na celé čáře. Předpíše vám léky a vůbec jej nezajímá, co to s vámi dělá. Klidně vám je nechá, když už na vás tlačí, abyste se vrátili do procesu. Je mu to jedno, jak se u toho cítíte, že ty léky nechcete, protože víte, že vás to jen tlumí a vy se před svými problémy jen schováváte. Ale já se schovávat nechtěl. Chtěl jsem se svým problémům vystavit – postavit se tomu čelem a vyřešit si to, protože jsem chápal, že to je to jediné, co mi pomůže se z toho dostat. Pomalu, postupně, krok za krokem. Neutíkat, ale posunout se a jít dál.
Ano, souhlasím, může to být jen moje zkušenost. Mohl jsem narazit na „vola“. Ostatní mohou být lepší, mít přesah, atp. Ale toto je moje zkušenost. Ten systém by měl sledovat, zda je psychiatr, který v tom kolečku pracuje, alespoň z půlky funkčním.
Dobrý psychoterapeut – pro mne jediná volba
Nikdo mi na celé té cestě nedoporučil, že si mám vyhledat psychoterapeuta. To je dle mého velká chyba v celém zdravotním systému v ČR. Ani jedna úroveň mi nedoporučila tento krok. Ale já to udělal, a celou dobu, kdy jsem k ní chodil jsem si byl jistý, že je to ten jediný odborník, kdo mi pomáhal a může pomoci. A také to tak bylo.
Ale zase zpátky, vraťme se tam, kde jsme skončili. U psychiatra. Takže ještě zbývá další kolečko do systému – psychiatrická ambulance.
Psychiatrická ambulance
Ta je tu pro každého, kdo čeká na jakéhokoliv odborníka. Čekání je největší nepřítel, když jste v depresi. Je velmi těžké čekat minutu, natož dny, týdny, nebo dokonce měsíce. Mě se měsíce nepovedly, naštěstí, ale týdny ano. Často se někam objednáte a čekáte 2-3 měsíce a někdy i déle. O psychiatrické ambulanci mě informovala klinická psycholožka, která mi řekla, že mi nemůže předepsat žádné léky, že to musí psychiatr. Tato psycholožka mi doporučila jména psychiatrů a že se k nim mám objednat. Objednal jsem se a měl jsem štěstí, čekal jsem jen 3 týdny. Ale i 3 týdny jsou neskutečně dlouhé pro někoho, kdo je v hluboké depresi.
To jsem také udělal. Musel jsem tam jít. Musel jsem jít na psychiatrickou ambulanci. Pevně jsem doufal, že mi někdo pomůže. Návštěva psychiatrické ambulance mi nepomohla s mým psychickým stavem, ani s mými problémy, ale alespoň mi napsali nějaké prášky a já se konečně mohl po několika bezesných týdnech vyspat. Půlku z nich jsem nebral a půlku jsem musel – abych se vyspal. Už jsem potřeboval nutně spát. A to je vše, k čemu je z mého pohledu psychiatrická ambulance. Rychlá pomoc z pohledu předepsání prášků, abyste se mohli vyspat, pokud se vám to mnoho dní/týdnů nedařilo. Pak zase čekáte. Bohužel, to je realita.
Pojmy, definice – psycholog, klinický psycholog, psychiatr, psychiatrická ambulance, psychoterapeut
Když jsem hledal různé definice, k čemu je psycholog, k čemu psychiatr, k čemu klinický psycholog. Jste v hrozném stavu – nejste schopný vyzobávat informace a prohrabávat se všemi těmi texty. Proto vám zde napíši pěkně pod sebe zjednodušeně, jaké profese jsou k čemu, abych vám ulevil od zbytečného textu (buďte k mému jednoduchému popisu ohleduplní – nejde mi o přesnou definici, ale o zjednodušený výklad):
- Psycholog – jen teoretik, je schopen si s vámi povídat, nechat si zaplatit, ale kloudné praktické řešení není schopen.
- Klinický psycholog – je zdarma, je schopen definovat typ deprese a doporučí vám psychiatra (potřebujete doporučení).
- Psychiatr – opět vědec, teoretik – buď definuje depresi nebo potvrdí tvrzení psychologa/klinickéh psychologa, jeho hlavní role je předepsání léků a vracení do systému.
- Psychiatrická ambulance – místo, kde vám mohou udělat velmi rychlou diagnózu deprese a rychle předepsat léky, které vám mohou pomoci se vyspat – rozhodně nečekejte, že by vám mohl někdo pomoci s vašim psychickým stavem, s vašimi problémy.
- Psychoterapeut/psychoterapeutka – v celém procesu nejcenější článek, který je schopen vám pomoci se zorientovat, pomoci čelit problémům, vyřešit si je, znovu se najít a přestat být závislý na pomoci – postavit se znovu na nohy. Znovuobnovit lásku k sobě samému. Pochopit vaše kostlivce, bloky. Postavit se jim. Najít nový důvod žít. Ale je to i o vás, musíte chtít.
- Vy – to není žádná definice. Ale vy jste velmi důležité kolečko do celéh procesu. Psychoterapeut vám může pomoci, ale když vy budete chtít!
Prášky / psychofarmaka
Pak mě všichni říkali – všechni ostatní odborníci – psychologové, psychiatři, kliničtí psychologové – že hlavně nesmís vysazovat prášky a už vůbec ne sám. Upřímně, pro mne to neplatilo. Když už jsem se dobře vyspal, nabral jsem síly, věděl jsem, že je musím vysadit a že se se svými problémy musím vypořádat – čelit jim. Četl jsem jak mourovatej, měl jsem častá sezení s tou šikovnou psychoterapeutkou, mluvil jsem se ženou, byl jsem velmi aktivní s povídáním si s mojí sestrou, matkou, kamarádem. Přemýšlel jsem o svých problémech, analyzoval jsem se, pochopil jsem, čím jsem si zanášel hlavu – co mě štvalo a co chci dělat jinak, abych už netrpěl. Aby se to ve mě nehromadilo. Abych tomu předcházel.
Ano, pro někoho mohou být prášky jedinou možností. Pro mě to tak nebylo a z mého pohledu, jak jsem již uváděl v předchozích článcích – ti, co mají běžné deprese, dle mého názoru prášky potřebuji zejména pro to, aby se vyspali. Pokud máte nějakou specifickou depresi, kde vám práce s vašimi bloky, s vaším psychickým stavem, s duší, nepomůže – ano, mohou pro vás být prášky jedinou volbou. Pro mě rozhodně ne.
Povídat a být obklopen kamarády, kteří jsou ochotni vám naslouchat
Se všemi, kdo byli ochotni si se mnou povídat a pomoct mi. Měl jsem obrovský nedostatek lidí a společnosti. Nechodil jsem do práce. Nebyl jsem toho schopný. I když jsem jim říkal hrozné věci – mí nejbližší museli čelit tomu, co jsem jim říkal – dělali to pro mě. Jsem jim za to všem vděčný. Stále mne trochu mrzí to, že mnoho lidí, i když jsem jim psal a volal jsem o pomoc, nebyli ochotni mi věnovat za mák času. Chápu, že to nebylo jednoduché. Doporučuji ale všem, kdo někoho znáte, kdo má problémy – nebojte se a volejte si s ním, navštěvujte jej, klidně si s ním jen pište – nic není hloupé, nic není tak důležité – jako vyjádření toho – že jsem s tebou a jsem tu pro tebe. Pomůžu ti. Neodsuzujte. Buďte hlavně s ním. Věnujte mu/jí trochu vašeho času. Stačilo mi psát nebo pro ty otrlejší stačilo zavolat. Pro ty ještě šikovnější, mohli se zastavit a prostě s dotyčným, kdo má tuto tíseň. chvíli být. Dát mu svoji lásku. Překonat své hranice.
Pokračování v dalším 4. článku o depresi – Deprese od A do Z
Pokračování příště. Pokud jsem někomu pomohl udělat si aspoň trochu představu, co se pod těmi pojmy skrývá – budu rád. Ano, píšu to bez obalu, ale je to upřímná výpověď mé vlastní zkušenosti. Mým cílem není zkreslovat realitu, i když v dnešní době je to „trendy“. Jdu zřejmě proti proudu, ale není to úmysl. Tak jsem byl vychován a tak je mi to příjemné. Na rovinu, bez kudrlinek.
Jedna A4 na pomoc / podporu – odborníci spolu s postiženými, vyléčenými
A třeba můj článek někomu pomůže jako feedback na špatně fungující zdravotní systém týkající se pomoci pro děti či pro dospělí v depresi. Nechci nikomu přitěžovat, ale byl bych velmi rád, kdyby se jednotlivé profese více vzájemně propojily, kdyby více věřili pacientovi, kdyby někdo šikovný z oboru ve spolupráci s postiženými (nebo vyléčenými ideálně) sepsali nějakou pomoc/podporu třeba na A4 – pár bodů, které skutečně pomáhají. Z mého pohledu nemá smysl, aby to psal jen někdo, kdo je odborník. Jde o to, že pohled postiženého, nemocného, depresí sužovaného, vyléčeného, je velmi důležitý. Víte, jak se cítíte a víte, jak byste si představovali, aby ta prvotní pomoc fungovala. Co by vám pomohlo aspoň trochu vás nasměrovat, vyznat se v tom všem. Ano, vím, nevyřeší vám to depresi. Ale je tolik otázek a vy jakožto depresí zasažený nedostanete do ruky téměř nic a jen ještě větší dávku nejistoty, než předtím. Obrátíte se na pomoc a vám se jí nedostane.
Podpora psychoterapetů
Kdyby postiženému tuto jednoduchou A4 dali do ruky. Kdyby tato A4 mu pomohla se zorientovat s tou velmi složitou cestou ve chvíli, kdy jste úplně na dně. Nikdo to neví, ale vy jste tak zesláblí, že máte obrovské problémy se rozhodovat. Proto ten jednoduchý postup na papíře. Doneseš ho domů a tvý blízcí ti třeba pomohou se s tím vypořádat. Systém by měl zatlačit na vytvoření většího množství psychoterapeutů. Psychology bych omezil – jsou většinou jen teoretici. Ale asi ano, mají svá důležitá místa. To by měli posoudit jiní. A nebo přehodnotit. Ale tu pomoc s depresí – s tou pomůže dobře jen šikovný psychoterapeut. Ať tu existují zejména lidé, kteří umí z praktického hlediska definovat příčiny problémů, naslouchat postiženému a pomáhat vést jej cestou obnovy. Jde o to, aby se postižený co nejdříve této deprese zbavil a byl schopen jít dál bez jakýchkoliv problémů, bez závislosti na psychofarmakách. Postavit se na novy a být znovu zdravý a silný.
Není nutné hájit nefunkční systém. Z mého pohledu tento systém potřebuje zásadně upravit a vytvořit z něj fungující, který někomu, kdo je v úzkých, je schopný pomoci. V našem systému je tolik lidí, ale mnoho z nich jsou především jen osoby („figurky“), které nepomáhají, jsou jen součástí systému. Někdo by měl ten systém prověřit jako celek, rozebrat na kousky a poskládat znovu, lépe – otočit na ruby a udělat z něj něco kompletně jiného. Zapomenout na historii a vytvořit nový.
Upozornění
Celý článek, každá jeho pasáž, každé slovo je založený na mém názoru, mojí vlastní zkušenosti. Nikomu své názory nevnucuji. Je to jakási výpověď o tom, co jsem prožil a jakou mám vlastní zkušenost s depresí. Je na každém, aby posoudil, zda si z těchto řádků něco vezme nebo ne. Ano, je to bez obalu a bez kudrlinek. Mým cílem je zejména pomoci – dát malý vhled, který jsem sám v době, kdy jsem byl slabý, potřeboval.
Bohužel jsem nic podobného na internetu nenašel a nikdo mi také daný vhled neposkytl. Nic, co je psaného, není vždy pro každého z vás 100% a nelze to aplikovat paušálně pro všechny kraje nebo plošně pro všechny, co ve zdravotnictví pracují. Každý nechť posoudí dané řádky, za jsou aktuální, zda se vztahují na tebe nebo nikoliv. Situace se mění ze dne na den. Doufám, že se situace již změnila a že je lepší. Přeji všem brzké uzdravení a mnoho sil, pokud na vás deprese právě přistála. Vyhledejte odborníka – nenechte se odbít. Buďte v pohybu, jezte, pijte, najděte sami sebe, učte se mít rádi. Věřte tomu, že to brzy pomine. Buďte stateční, držte se. Buďte hlavně trpěliví, nespěchejte. To vám nepomůže. Trpělivost je v tomto těžkém období velmi důležitá.
Dejte vědět, sdílejte | Můžete tím pomoci ostatním
Napište svoji zkušenost. Kdyby tento článek měl pomoci jen jednomu člověku, budu z toho mít radost a může to být motivace k tomu, abych psal další články o depresi – jejich pokračování.
Další články z kategorie Hlava | Psychologie:
Mohou antidepresiva pomoci? | Nefunkční systém pomoci s depresí v ČR | Článek č. 2
Jak na depresi? | Od koho (ne)můžete očekávat pomoc? | Článek č. 1
Sny | Jak se zbavit noční můry? | Sen je klíčem | Dobrý spánek | Zdraví
Výchova dětí metodou vysvětlování | Výchova dítěte 3.díl
Řešení nejen pro český sport | Psychologie jako základní kámen | Sport
