Rád bych Vám pověděl o mé dobré zkušenosti, která se týká dědictví. Dědictví bývá velmi často plné sporů a zvláště v dnešní době, kdy lidem přibývá majetek. Já ale s určitou radostí mohu říct, že jsem nic podobného nezažil. U nás v rodině je majetek sice vítaný, ale nepřeceňovaný. Tzn. že není možné cenit si majetku více, nežli vztahů s rodinou. Vždy existuje nějaká cesta, jak se domluvit, i když to tak možná nevypadá. Něco podobného a nevšedního, jsem poznal z manželčiny strany. V dědictví lze nastavit pravidlo, které může ušetřit do budoucna všechny účastníky dědictví zbytečným předsudkům, které nastávají a vytváří různé spory. Přitom stačí použít vhodný nástroj či postup a spory již nebudou přítomny. Samozřejmě vždy se najde někdo, kdo bude nespokojený, ale níže uvedenou vlastní zkušeností je možné mnoha sporům předejít.
Dědictví a moje zkušenost | Prarodiče vnoučatům
Díky rodině mé ženy a převážně jejích prarodičů jsem zjistil, že je také možné darovat, respektive dědit s naprostou lehkostí a to bez jakýchkoliv, dle mého, nesmyslných a nenávistných tahanic, se kterými se často setkávám, když s kamarády či se známými o dědictví mluvíme. Možná Vás napadne, že na to mám pozitivní pohled jen kvůli tomu, že jsem z toho něco měl? Nikoliv. I kdyby se mě to vůbec netýkalo, přesto by mě to inspirovalo a nenechalo by mě to klidným. Je to nevšední, neotřelé a výjimečné. Je to takový způsob dědictví, kterého si natolik cením, že budu v této tradici pokračovat i já.
Úžasní lidé
Prarodiče mé ženy jsou úžasní lidé (dědeček už mezi námi není), ale dovolte mi tuto nepřesnost – stále cítím jeho přítomnost v domě i na zahradě, kdekoliv, kde jsem ho potkával. Dědečka jsem již moc nepoznal, byl jsem v jeho přítomnosti jen poslední roky, které ho bohužel poznamenaly Alzheimerovou nemocí. I přesto z něj vyzařovaly charakterové vlastnosti – upřímnost a dobrota, které mi bohatě postačily k tomu, abych ho měl rád.
A o babičce ani nemusím mluvit. Říkáme jí „chodící encyklopedie“ 🙂 Pamatuje si vše, s čím nebo s kým se setkala, kdo se jak jmenuje a s kým je a jak se jeho děti jmenují, co se kde stalo a kde se co rekonstruuje – je v obraze a to včetně dnešních cen – což je u důchodce v jejím věku mnou velmi ceněná vlastnost – zůstávat při smyslech – i když už to není moc potřeba. Miluje lidi a vyhledává jejich společnost. Díky těmto jejím vlastnostem je pro mne babička jedním z mých vzorů. Takovým člověkem bych se chtěl také stát.
Děda odešel a s ním i část babiččiny energie
Žili jsme společně v babiččiným domě, který již byl roky přepsán na dceru (maminku mojí ženy). S tím, že ve chvíli, kdy bude potřeba, přepíše se dům na vnoučata. A to se také stalo. Nevím přesně v kolika letech, ale někdy po 81. narozeninách již babička nebyla 100% schopna se o sebe dostatečně postarat. Právě odešel její manžel (dědeček) a to úsilí, které poslední roky strávené se svým mužem vyvíjela, již po jeho smrti nebylo zapotřebí.
V tu chvíli, jak už to tak bývá, neměla tolik síly k tomu, aby vše běželo, tak jak má. I když to byla žena, která měla hlavu naprosto v pořádku, chyběla tam ta energie jít dál a být ve střehu pro někoho jiného. A tak babička zapomínala na některé věci jako pít a jíst pravidelně, brát si prášky, které měla, v případě potíží zajít za doktorem, apod. Myslím, že to ztratilo řád a tak nám babička párkrát upadla.
Čeho si na babičce nesmírně vážím?
Byli jsme moc rádi, že si babička po x-tém pádu a zavolání rychlých šípů sama uvědomila, že to chce změnu v podobě bydliště. Měli jsme o ni již takový strach, že to bylo téměř nesnesitelné. A tak se babička přestěhovala do domova důchodců, kde nabrala sil a její život dostal díky systému domova nový řád. Babička přestala padat, „spravila se“ (tak to říká babička, znamená to nabrat na váze) a její život dostal jiný rozměr. To je další věc, které si na babičce mojí ženy velmi cením. Samostatně bez jakéhokoliv nucení se sama rozhodla, že bude pro ni bezpečnější žít v domově důchodců. Přitom nikdo nikomu nic nevyčítal, nikoho do ničeho nenutil, vše probíhalo spontánně. Následně se dům přepsal na vnoučata a my se tak mohli se sestrou mojí ženy vypořádat.
Babička jako vzor
Vše proběhlo „bez ztráty kytičky“, jak se říká. Babička je spokojená, našla si v domově lidi, se kterými si může popovídat, nebo spíše bych řekl, že není v domově nikdo, kdo by ji neznal – babička je lidumil. Zní to jako nějaké otřepané americké klišé. Ale věřte tomu nebo ne, když nejste nároční a spokojíte se s málem, navíc jste trochu nad věcí, budete spokojení a nemusíte se k tomu nutit. Jak už jsem psal, babička je mým vzorem a nikdy nezapomenu, s jakou láskou je možné někomu něco darovat, odejít z jedné etapy života do další a mít při tom tak uvědomělý.
Trochu odbornosti
Pro ty, kteří hledají spíše odbornost a pomoc od odborníků, doporučuji stránky Notářské komory České republiky – zde.
Inspirace pro vaše dědictví
Díky této vlastní zkušenosti budu dědictví i v mém životě řešit stejně. Veškerý náš nabytý majetek, buď darujeme potřebným a nebo našim vnoučatům. Tím odpadnou při dědictví jakékoliv rozepře mezi našimi dětmi, kteří by se mohli cítit ublížení. I když si myslím, že by se to nestalo, že by se někdo cítil nedoceněný, přesto je to jistý způsob toho, jak tomu předejít. Nedá se to aplikovat na všechny, ale určitě to může posloužit jako inspirace těm, kteří dědictví řeší, nebo koho se to bude jednou týkat a tento způsob jej osloví.
Možná vás bude také zajímat
Jak na vlastní číslo bankovního účtu
Poštovní známky
Kurz české koruny
Nejlepší investice aneb na čem se vyplatí nešetřit?
Výhodnější a levnější dodávky elektřiny a plynu
Další články z kategorie Finance:
Vysoká inflace aneb obchodní retěžce jsou nenažrané
Léky na alergii | Výrazné rozdíly mezi cenami
Umělá inflace | Vysoké ceny | Nový ekonomický nástroj
Poštovní známky | Které známky kupovat? | Písmenové známky | Úspora
Kurz české koruny | Intervence ČNB | Konečně je tomu konec | Finance
