Auto je krásná věc a rád se na něj dívám, ale popravdě je pro mne auto spíše důležitým dopravním prostředkem pro větší vzdálenosti, díky kterému se můžeme přemístit z bodu A do bodu B, tj. cestovat například do zaměstnání. Není pro mě ani tak důležitý výkon, mnohem důležitější je bezpečnost. Vždy jsem patřil a budu patřit k těm, kteří nechtějí vyhazovat peníze za palivo – chci mít šetrné auto nejen finančně, ale také k přírodě. Kdybych mohl jezdit v autě, které bude bezpečné jako tank a bude jezdit na přebytečný oxid uhličitý, kterého je přemíra, byl bych šťastný člověk. 

     Velmi rád potkávám na dálnici, silnici, cyklostezce, chodníku ty, kteří ví, jak se chovat. Chápu, že se někdo rád projede někdy trochu rychleji. Proč ne, ale je nutné přihlédnout k bezpečí lidí v jeho blízkosti. Není nutné při tom ohrožovat životy ostatních. Když vidím, že jede někdo rychleji, než já, rád mu bliknu a pustím jej před sebe – ať sedím v autě či na kole. Skvělé je, když mi na silnici odpoví a blikne mi jako poděkování. Rád vidím ty, kteří drží dostatečný odstup od aut. Když někdo bezhlavě předjíždí kolonu aut a to třeba i v místech, kde vůbec nic nevidí, je to do kopce a ještě přes plnou čáru – nechápu. Navíc se velmi často stane, že se na další křižovatce potkáme pár metrů od sebe. Sám sebe se ptám, proč se někdo chová tak, aby byl nebezpečný ostatním? Jsem si jistý, že ve většině případech si neumí uvědomit, co by mohl způsobit. Pokud někdo nebezpečí potřebuje, ať šplhá po horách nebo skáče bungee jumping :) Někdy mě to opravdu trápí. Zvláště, když jedu se svým špuntíkem v autě. Ani samolepka s dítětem v autě nezastaví tyto hazardéry. Již jsem zažil mnoho situací, kdy jsem díky své pozornosti předešel kolizi, která by vznikla kvůli nějakému bezohleduplnému chování jiného řidiče. Nezodpovědné chování je v České republice velmi častým jevem. V západním zemích tomu tak není – řidiči nám mohou posloužit jako inspirace.

     Poslední dobou pozoruji, že se k nám do ČR začíná slibně vnášet tradice vzájemného pouštění a vzájemné toleranci. Sám jsem to zažíval v Rakousku a Německu (i v Anglii, když jsme byli v Londýně, jsme kolikrát nevěřili vlastním očím jak k sobě byli řidiči přirozeně slušní). Bylo to před pár lety – velmi jsem západním zemím záviděl a současně se při návratu k nám styděl. Obzvláště, když jsem viděl někoho, jak troubí na turistu, který vyloženě hledá, kudy pojede – zda doleva či doprava (trochu překáží samozřejmě, to k tomu patří). Snad budeme jednou k sobě natolik tolerantní, jako bychom byli sami k sobě. Ale rozhodně to vidím díky posledním letům pozitivně – jen tak dále ;) 

     Osobní automobil se stal během několika let jakousi samozřejmostí, respektive standardem. Především lidé z vyspělých zemí si již jen těžce dokáží představit, že by jim „tuto samozřejmost“ někdo vzal. Považují nevědomky svůj automobil nebo i několik automobilů v jedné rodině za svoji drogu. Těžařské společnosti i automobilový průmysl si mne ruce. Můj názor na tento prostředek je odlišný. Také mám automobil, ale považuji jej za prostředek, který použiji pouze ve chvíli, kdy mi nic jiného nezbývá. Jsem rád, že jej mám, ale když mohu jet na kole nebo jít pěšky, trolejbusem nebo vlakem, raději zvolím jinou šetrnější a i pro mě zdravější variantu. Umím si představit, že bych této vymoženost přestal používat. Do té doby, dokud provoz automobilů bude přírodě způsobovat jakékoliv škody, ať už emisemi, nebo likvidací baterie, nebo čímkoliv jiným, budou pro mě zajímavější jiné alternativní způsoby dopravy, které nemají ideálně žádné dopady a nebo minimální. Ale tím samozřejmě automobil nezavrhuji, jen dělám něco pro budoucnost, pro naši zemi a rád také pro své tělo, které je už tak tím sezením dostatečně pasivní – téměř nicnedělající :) Představa, že by se počet lidí, kteří takto smýšlí, začal prudce navyšovat, je fascinující a příjemná. Jsem realista a vím, že se to ze dne na den nestane, ale nebudu si tady hrát na milovníka aut, když jím nejsem.